NA ČEM JEZDÍM A NA ČEM TESTUJI VŠECHNA TA UDĚLÁTKA CO PRODÁVÁME ;)
Mým velkým snem byla dlouho taková nějaká šikovná vymazlená silnička, ale místní lonťácké cesty (rozuměj silnice 3.třídy spojující jednu vesnici s jinou) tady u nás na hranicích několika okresů a krajů nejsou fakt nic moc... Prostě sny jsou k životu potřeba i když se třeba nikdy nesplní.... Jenže se ozvalo zdraví a co si budeme povídat... Celý svůj pracovní život jsem makala rukama a po návštěvě milého pana neurologa, který mi řekl paní podívejte se laskavě do občanky jsem odešla s diagnózou opotřebení loketního nervu. Po delší jízdě na bajku, tedy jednostranné zátěži mi začaly mrtvět ruce až po lokty a já se nechtěla smířit s tím, že bych se s kolem rozloučila definitivně… Takže co teď... A zase zasáhla "náhoda" a měla jsem možnost se na svézt na silničce. A hele! Jiný úchop řídítek zdá se pomohl a ruce nemrtvíl!!
Ale protože já mám pud sebezáchovy poměrně extrémně vyvinutý, tak mě na silnice první třídy nedostane nikdo ani párem volů! Takže padla volba na nějakého toho gravela. Jenže to pořád tak nějak nebylo ono, mám ráda elegatní tvary silničních kol a gravely už na mě byly takové moc festovní. No a pak díky přátelům, kteří mají pro Českou republiku zastoupení krom jiných značek i pro italskou Bottecchia bylo jasno!
Smála se tam na mě krásná cyklokroska Bottecchia Zolder Cross v pro mě moc příjemných kombinacích barev černé s neonově žlutou, to italové umí fakt hodně dobře a dokonce i ve mé velikosti rámu. Přišlo zatmění a tohohle mazlíka já prostě nutně musela mít!!! No a za 14dnů přišel balík.
První seznamovačka byla vážně úsměvná, nové pedály ještě neohlazené používáním mě nějak nechtěly pustit a tak jsem cíleně zaparkovala ulehnutím do stráně vedle silnice a v hlavě se mi honilo: ty jo tohle asi nebyl úplně dobrý nápad, tohle asi nedám..." A po pár jízdách už bych neměnila! Po silnicích to pěkně odsýpalo bez větší námahy a po lesních nebo polních spojkách kolo krásně drželo. Takže zase je to všechno jenom o hlavě - kam tě pustí hlava, tam to s Panem Ottaviem projedeš ;)
Ano, říkám mu Pan Ottavio, podle zakladatele značky.
zdroj Wikipedia: Ottavio Bottecchia (1. srpna 1894 – 15. června 1927) byl italský silniční cyklista, člen profesionální stáje Automoto-Hutchinson. Byl spoluzakladatelem firmy Bottecchia, která patří k nejvýznamnějším italským výrobcům jízdních kol. V Pordenone je po něm pojmenováno sportoviště Stadio Ottavio Bottecchia.
Narodil se jako osmé z devíti dětí, pracoval u zedníků, za první světové války sloužil jako cyklistický posel v jednotkách bersaglierů a byl dekorován Medailí za vojenské zásluhy. V roce 1921 vyhrál závody Giro del Grappa-Montebelluna a Circuito del Piave, v roce 1923 obsadil jako nezávislý jezdec páté místo na Giro d'Italia a byl druhý na Tour de France, kde odjel šest etap ve žlutém trikotu. V roce 1924 se stal prvním italským vítězem Tour de France, když jako první v historii vedl od startu do cíle, a v roce 1925 prvenství obhájil, v roce 1926 závod nedokončil. Také získal devět etapových vítězství na Tour. V roce 1925 vyhrál i Giro della provincia Milano, v letech 1923 a 1926 byl čtvrtý na Giro di Lombardia a v roce 1926 druhý na závodě Okolo Baskicka.
V květnu 1927 zahynul jeho bratr Giovanni, který byl rovněž cyklistou, když ho při tréninku srazil automobil. Ottavio přijel na pohřeb do rodného kraje a věnoval se tréninku, avšak 3. června 1927 byl nalezen těžce zraněný u silnice a převezen do nemocnice v Gemoně, kde po dvanácti dnech zemřel. Příčina jeho smrti nebyla nikdy objasněna: mezi možnými vysvětleními se objevila dopravní nehoda, zdravotní kolaps nebo rvačka s místním vinařem, za nejpravděpodobnější se však pokládá, že byl pro své antifašistické aktivity zavražděn Mussoliniho agenty.
Trocha technických informací:
Bottecchia Zolder Cross je kolo s karbonovým rámem. Karbonová vidlice má místo pro plášťě do šířky 38, ale pro mě je to dostačující maximum, cítím se jistě při sjezdech, v zatáčkách a blátivém terénu, ale zároveň se na nich zbytečně nenadřu. Osazeno je Ultegrou a má hydraulické kotoučkové brzy Shimano. Převody jsem si nechala milosrdně upravit pro ženskou, protože občas už v těch lesích nějak nebylo kam řadit :D Kazeta 11/32 se zvětšila na 11/34 a tácy 36/46 na 32/46 aneb každý zub se počítá! Váha kola je pak něco kolem 9 kg.
A pocity na závěr? Horní úchop řídítek je pro mě oproti bajku mnohem přirozenější, protože zápěstí je v rovnější poloze a vytočené spíš do boku. Zrychlila jsem se a tím pádem si můžu dovolit mnohem delší vyjížďky a jak s oblibou říká můj muž: no konečně na tebe nemusím furt čekat... :D Je to taková hodně mrštná potvůrka, díky pro mě překvapivě pružnému karbonovému rámu a karbonové vidlici si nepřipadám takzvaně vyklepaná jako Startka. Toho jsem se hodně bála. Ale na druhou stranu bajk zase odpustí nějaké ty jízdní chyby a nepošle mě hned k zemi. A ten silničářský pocit, ten zůstal i v těch polích ;)
Za ty 3 roky co Pan Ottavio u nás bydlí jsme toho už stihli zvládnout myslím opravdu hodně - od okolokomínovek po Moravském krasu, přes dlouhé výlety po republice, závody a i do rodné Itálie - do Toskánska, které jsem si opravdu hodně zamilovala jsem ho vzala na špacír.